Uvidět svět ve stéblu slámy
Kdo se alespoň okrajově zajímá o permakulturu či ekologické/organické zemědělství, patrně se již dříve setkal se jménem Masanobu Fukuoka. Tento japonský zemědělec, aktivista a filosof v jedné osobě nepochybně patří mezi jednu z klíčových osob moderního ekologického myšlení. Nakladatelství Alferia před nedávnem splatilo jeho tuzemským příznivcům značný dluh, když po mnoha letech tužebného doufání uvedlo na trh první kompletní překlad jeho dnes již legendární knihy Revoluce jednoho stébla slámy (poprvé 1978).
Fukuokova kniha pojednává o tzv. přírodním zemědělství, jehož podstatou (řečeno ve zkratce) je bezorebné obdělávání půdy, nepletí a hnojení bez použití smrtících chemických látek (herbicidů, pesticidů, fungicidů). Podle Fukuoky vynakládá moderní průmyslové zemědělství, proti němuž se svými metodami staví, na pěstování plodin neúměrné množství energie a zdrojů. Velká část vynaloženého úsilí nejenže přichází vniveč (průmyslová hnojiva velmi rychle ztrácejí na účinnosti), ale navíc má za následek stále větší degradaci půdy, snižování přirozené odolnosti plodin proti nemocem a „škůdcům“, plošnou devastaci ekosystémů a nakonec i lidských společenství, na nich existenčně i duševně závislých. Proto Fukuoka navrhuje pravý opak: tedy konat, zasahovat co nejméně. A historie dala Fukuokovým neortodoxním postupům za pravdu, když se opakovaně ukázalo, že jeho obilná a rýžová políčka měla ve srovnání s okolními, intenzivně obhospodařovanými polnostmi nečekaně vysoké výnosy.
Fukuokovu metodu lze vnímat jako aplikování měkkého (jinového) taoistického učení na zemědělskou kulturu a činnost. Mluví-li o nekonání (či nicnedělání), otevřeně odkazuje k taoistickému principu wu-wej (tedy nezasahování do přirozeného běhu věcí, spontánnímu jednání) z kanonického textu Tao te ťing. Tato zjevná provázanost s učením Starého mistra poukazuje na důležitý rozměr Fukuokovy knihy (a snad i možnou příčinu její nehynoucí popularity a nadčasovosti). Nejde totiž toliko o praktickou příručku o pěstování, ale také o filosofický a duchovní spisek, v němž se Fukuoka (podobně jako Lao-c’ ve svém díle) dotýká obecnějších filosofických a etických problémů, fungování lidské společnosti jako takové.
Ve Fukuokově celostním náhledu není zemědělství oddělené od jiných forem lidské aktivity a sebevyjádření. Zemědělství nechápe jen v omezeném pojetí jako produkci plodin (potažmo navyšování zisku skrze jejich produkci), ale jako cestu sebezdokonalování, kultivace lidských duší; zemědělství, které na tuto dimenzi rezignuje, nemůže zákonitě světu prospívat. A tak má fukuokovský zemědělec vedle práce na poli také dostatek času na psaní poezie, pěstování kultury. V tomto smyslu je Fukuokova kniha především radikálním odmítnutím parcelující mentality, která ovládá komplex konvenčního zemědělství a vlastně i soudobé (vědecké, instrumentální) myšlení. Mentalitě, která není schopna (natož ochotna) uvažovat v širších souvislostech, dohlížet důsledky svého neuváženého konání.
Cesta Fukuokovy vzácné knihy vede od jediného stébla slámy k široké ekologické perspektivě – vědomí provázanosti všech životů, přírody a kultury, srdce a čehokoliv, co před námi leží na talíři. Kráčet po ní je o to příjemnější, že české vydání je nejen opatřené kvalitním překladem, ale také přiléhavým grafickým zpracováním. Nezbývá než doufat, že se u nás v budoucnu dočká zasloužené pozornosti i některá z knih Fukuokova amerického protějšku, básníka, esejisty a farmáře Wendella Berryho, jehož brilantní předmluva (mimo jiné) zdobí i toto nadmíru vydařené české vydání.
Luděk Čertík v magazínu Milk & Honey, číslo 36, Naslouchání
