Představujeme: Právě teď
Výběr z rozprav buddhistické zenové učitelky, která přestala být buddhistickou, zenovou i učitelkou.
Život nám často určuje plno představ o tom, jací bychom měli být a jak by náš život měl vypadat. Toni Packerová proslula svojí schopností pomoci této představy rozlišit a dostat se za ně.
Tato vzrušující knížečka složená z rozhovorů, esejí, otázek a odpovědí i dopisů představuje radikálně prostý a originální přístup cesty spirituálního růstu, aniž by se hlásila k nějakému náboženství nebo duchovní tradici.
„Je možné se na sebe navzájem dívat a naslouchat si zcela novým způsobem – aniž by nás naše zvyky nutily opravovat a měnit druhé podle toho, co se nám líbí a nelíbí? Můžeme znovu objevovat, co se děje právě teď, a reagovat spíše díky jasnému porozumění a ne na základě představ?“
TONI PACKEROVÁ (1927–2013) se věnovala vnitřnímu zkoumání přítomného okamžiku, postupně se stala zenovou učitelkou i člověkem, který se dostal za buddhismus. Její dopisy a rozhovory pomáhají nahlédnout sám sebe a povahu skutečnosti skrze přítomnost.
Narodila se v Berlíně v roce 1927, dospívání prožila za válečných let v Německu. Její rodina byla luteránská, s židovskými kořeny, před koncentračními tábory ji uchránilo pravděpodobně to, že její rodiče byli prominentní vědci, chemici. Po válce se celá rodina odstěhovala do Švýcarska, kde potkala mladého amerického studenta, Kyle Packera. Po svatbě se odstěhovali do Spojených Států, do západní části státu New York, kde Toni vystudovala a začala pracovala v psychologickém výzkumu, který jí kvůli příliš behavioristickému přístupu nenaplňoval. Na konci padesátých let s Kylem adoptovali syna a při péči o něj se Toni otevřely nové náhledy na svět.
Vyšla ze zen buddhismu, se kterým se seznámila přes Alana Wattse. Když skrze knihu Phillipa Kapleau objevila zenovou meditaci, přivedla ji do zenového centra v Rochestru, NY, které posléze i po určitou dobu vedla. Postupně se dostávala za praktiky organizovaného náboženství, ať skrze svoji vnitřní praxi, tak díky inspiraci získané studiem Krishnamurtiho, až se s postupy, tradicemi a doktrínami rozloučila úplně. Založila Springwater Center, působící ve státě New York, kde by praxe neměla být rozptylována rituály a hierarchií. Svoji roli v něm nenazývala učitelkou, ale přítelkyní. Setkání s ní přivádělo lidi přímo k sobě.
