Joanna Macy je ekofilosofka, Chris Johnstone psychiatr. Jejich spolupráce dala vzniknout knižní verzi celosvětově úspěšného a známého programu práce obnovující spojení, na kterém se oba podílejí. Jeho základem je v praxi mnohokrát ověřená metoda aktivní naděje. Zahrnuje tři úkoly — spatření a pochopení reality, definování si vlastních představ o jejím dalším vývoji a nakonec podniknutí konkrétních kroků k uskutečnění a podpoření této vize. Kniha má proto charakter návodu, což z ní činí výbornou pomocnici pro každého, kdo se potýká s trápením a žalem z jakéhokoliv důvodu, ne nutně jen toho environmentálního. Slovy autorů nás má „nasměrovat ke způsobu života, který svět obohacuje spíše než vyčerpává“.

Jak na Velký obrat

Autorská dvojice hned v úvodu nabízí všechny podstatné informace, tedy co vůbec znamená pojem aktivní naděje, proč je důležitý a co může člověku nabídnout. V části Velký obrat následně popisují situaci, v níž se nyní nacházíme, a to skrze tři příběhy naší doby, respektive tři způsoby, jak na krizi kolem nás můžeme pohlížet. Třetí příběh, nazývaný právě Velký obrat nebo také ekologická revoluce, se poté prolíná dalšími kapitolami, které už fungují jako návod, jak se na něm podílet. Druhá část knihy, Vidět novýma očima, popisuje o něco pokročilejší způsoby zapojení se do Velkého obratu. Využívá odlišné chápání sobectví, moci a času a klade důraz na funkci a důležitost komunity, včetně té, kterou tvoří veškerý život na Zemi. Poslední část Jít dál je nejsložitější. Radí, jak získat a udržet si inspiraci a představivost, jak nahradit pochybnosti vírou, jak si vytvořit kolem sebe podporu a umět ji přijímat, a též jak nevyhořet a pracovat s nejistotou.

Aktivní naději netvoří ani soupis aktuálních problémů světa, ani jejich řešení, je naopak soustředěna na pomoc člověku čelícímu ekologické krizi. Klade si za cíl ukázat čtenáři, že je lepší aktivně se podílet na uskutečňování vlastní představy o budoucnosti než jen pasivně čekat, co se se světem stane. Tento cíl plní dle mého názoru perfektně.

Stát se perlorodkou

Zapůsobila na mě už sama obálka knihy, která je moc pěkně zpracovaná, o to více mě mrzí chyba v textu vzadu na její vnitřní části. Na druhou stranu, kromě této drobnosti nemůžu Aktivní naději nic vytknout. Líbí se mi zejména, že nijak nezlehčuje realitu, naopak zmiňuje i variantu, že pro lidstvo už klidně může být pozdě. Nicméně nevíme, co budoucnost přinese, je proto lepší začít aktivně podporovat naši ideální představu o ní. Velmi důležitou část knihy proto tvoří pasáže Vyzkoušej si, využívající například nedokončené věty nebo psaní dopisů k praktickému procvičení kroků, které k těmto představám směřují (ukázky najdete v 7.G 2/2018). Místy se také objevují příběhy ze života autorů nebo účastníků jejich kurzů, případně z historie, posloužit mohou na odreagování nebo pro inspiraci.

Zajímavou, ale bohužel také smutnou část knihy tvoří zdůraznění různých problémů skrze paradoxy, například: „Nebezpečí na nás nejsou uvalena zlými božstvy nebo mimozemšťany, pramení z našich návyků, potřeb a priorit.“ Nebo: „Na odstranění extrémní chudoby a hladu na celém světě by bylo potřeba zhruba 160 miliard dolarů ročně. To je desetkrát méně než celosvětové roční výdaje na zbrojení.“

Jako návod k práci s environmentálním žalem mně osobně celá kniha posloužila více než dobře, už teď vím, že se k ní budu ráda ve chvílích depresí ze stavu světa vracet.

Svůj cíl tedy kniha plní, navíc obsahuje velké množství skvělých myšlenek. Jednou z mých nejoblíbenějších je tvrzení, že je na čase chovat se přiměřeně svému věku, ale z pohledu existence života na Zemi, což znamená více než tři a půl miliardy let. Úplně na závěr pak Macy a Johnstone přirovnávají člověka k perlorodce. Stejně jako ona vytvoří v reakci na trauma perlu, i my si můžeme něco vypěstovat. A to něco je právě aktivní naděje.

Mohlo by vás zajímat:

Aktivní naděje

Více informací o knize